Johana

Johana je v prvním ročníku prezenčního studia. Ví o sobě, že se bojí velkého počtu lidí a běžně cítí jakoby ji něco svíralo na hrudi. Nevěnuje tomu zvýšenou pozornost, takže netuší, že její úzkosti a sociální fobie pomalu přerůstají v panické ataky. Společně s jejím zhoršující se mentální pohodou začíná prožívat panické ataky čím dál tím častěji. Dvakrát zkolabovala ve třídě, kde měla pocit, že se nemůže nadechnout, a že brzy umře. To samé se za několik dní opakovalo i na chodbě. Johana se bojí, že je nemocná, protože zatím neví, co jsou panické ataky.