Zpět
Příběhy

Pavel

Jana_web (10)

Pavel vnímá, že jeho strach a úzkost jsou téměř neúnosné. Už několik týdnů bojuje s intenzivním pocitem beznaděje a ztrácí víru, že by se jeho stav mohl zlepšit. Každý den se probouzí s pocitem strachu a napětí, to už nějakou dobu představuje neodmyslitelnou součást jeho života. Zatímco se zvenčí může zdát, že to zvládá, uvnitř ho myšlenky dovádějí k rostoucímu tlaku. Postupně začíná hledat způsoby, jak tyto pocity otupit nebo přebít fyzickou bolestí. Vnímá, že to je jediná věc, kterou má konečně pod kontrolou. Poprvé se poškrábal na zápěstí v naději, že bolest v těle otupí alespoň na chvíli tu psychickou. S každou další situací, kdy ho svírá pocit paniky a bezmoci, sáhne k sebepoškozování častěji. Na chvíli mu to přináší pocit úlevy, ale záhy přijde ještě větší pocit studu a viny. Pavel cítí, že se do spirály temných myšlenek propadá čím dál hlouběji, ale zároveň má strach komukoli se svěřit, protože si myslí, že by mu stejně nikdo nerozuměl.